Sissi

4. března 2013 v 19:09 | Lenička P. |  Zajímavé osobnosti

SISSI

Rakouská císařovna. Kdo by o ní neslyšel. Byla to žena s velice úzkým pasem a svéhlavou povahou.

Její manžel František Josef byl krásný, štíhlý a širokoramenný muž. Jeho oči, posazené daleko od sebe, měli uhrančivě modrou barvu. Nosil hnědé, narudlé vlasy a hladký knírek.

I přes lásku na první pohled a pár romantických chvil které spolu s Alžbětou prožili, se jejich vztah nedočkal šťastného konce. Mohla za to hlavně Josefova matka Žofie, která Alžbětu z celého srdce nenáviděla. Nechtěla, aby jí ukradla jejího syna a získala nad ním vliv, kterým disponovala pouze ona. Shledávala na ní chyby v podobě špatného čištění zubů, neznalosti etikety, neschopnosti vystupování na veřejnosti.

Ale Josef se do ní navždy zamiloval. Když jí poprvé spatřil, vnímal každý detail nádherně oválného obličeje. Její zaoblené obočí se vznášelo nad černýma očima ve tvaru mandlí, zpola zastřenými dlouhými řasami. Pyšnila se malým nosíkem, něžnými ústy a pevnou bradou. Vnímal pohyby jejího těla, které pokládal za tělo bohyně. Její sladký a melodický hlas ho přiváděl do transu a nutil ho naslouchat.

Svatba se neukázala levnou záležitostí z císařské strany. Rukopis Arcivévodkyně detailně popsal vše oblečení, které je nutné poslat jako základní výbavu.

V dokumentech bylo psané oblečení, střevíčky, módní doplňky a jiné osobní předměty.

Alžběta si například měla přivést 17 šatů pro oficiální příležitosti, 4 až ke krku upnuté hedvábné šaty, 6 županů, 19 lehkých letních šatů v růžové, fialové, jako zrno žluté a pomněnkově modré barvě a 4 plesové šaty. Musela také mít 168 ženských košil - ne více, ne méně - 5 tuctů dlouhých spodních kalhot s volány a 84 párů vlněných punčoch v určené barvě.

Dále musel otec nevěsty předat své dceři 50 000 holandských zlatých. Na to pak císař věnoval nevěstě dvakrát tolik.

Císař také slíbil za sebe, že dá Morgengabe 12 000 dukátů.

Byl to starodávný zvyk podle knihy zákonů - byl to dar ženicha ženě ráno posvatební moci jako odškodné za ztrátu panenství .

V dnešní době sepíšeme předmanželskou smlouvu, podáme ji advokátovi a vše je v pořádku. Nedovedu si představit, že by mě rodiče tak draze "Prodali" :)

Ale po příchodu do paláce Alžběta nebyla šťastná. Jelikož byla velice senzitivní bytost, tak tomu, kdo jí ublížil už nevěřila. V jejích očích to byl opravdový nepřítel.

Stálé omazování a "musení" u ní vyvolávaly pocit zoufalství. Byla vězněný ptáček ve zlaté kleci, který si nemohl ani zazpívat.

Dokonce i napsala báseň v které našla jistou útěchu a kterou musela mít pečlivě zamčenou.

"Ach, kdybych jen nesešla z cesty,
Z té, co mě vedla volnost!
Ach, kdybych místo toho nezbloudila
Na široké stezce marnosti!

Ve vězeňské cele mám svůj domov,
Na rukou kdys volných nosím okov,
Roste touha, kterou neukojí nic.
Ó svobodo! Už pro mě nejsi víc!

Probouzím se ze sna přeludu,
Kde duši svou jsem dala v plen
A marně proklínám, že svobodu
Jsem prohrála a proklínám ten den."

Byl to patetický výkřik, teprve dva týdny po svatbě

Aby se během dne vyhýbala arcivévodkyni, trávila hodně času ve Franzerburku. Byla to podivná budova, napůl muzeum, napůl palác.

Postavil jí dědeček Františka Josefa na ostrůvku uprostřed jezera za Laxenburským palácem.
Bylo tam plno uměleckých předmětů - kompletní části klášterů, kostelů, hradů.
Alžbětě vyhovovalo toto velmi tiché místo.

Trávila mnoho hodin procházkami kolem a pak putovala zarostlými zahradami co se táhly mezi budovami a břehem jezera
Tyto procházky a toulání Žofie naprosto odsuzovala.

A sama Alžběta tím přiváděla do rozpaků mnohé dvorní dámy. Také tím, že se chtěla vykoupat.
Odmítla se koupat v místnosti, která vypadala jako kobka s oprýskanou vanou a sídlila v odlehlé části paláce. Musela se jí zřídit lázeň blízko jejích pokojů.

Jindy zase skoncovala s tradicí, podle které směla císařovna obout boty jen jednou. Ano! vždy po sundání bot si je služebnictvo vzalo a prodalo což jim umožňovalo mít i dvojnásobný plat. Nařízení císařovny jim lehce překazilo plány, ale ne na dlouho. Nemohly se všechny páry skladovat, protože docházelo k přeplňování skříní. Již v minulosti byly císařovny zaopatřovány šesti až sedmi tisíci páry bot.

Každý pár byl zhotoven ručně a to těmi nejzkušenějšími řemeslníky ve Vídni.

To byl pro Alžbětu šok. Doma v Possenhofenu běhala v létě bosa a v zimě nosila pohodlné boty z měkké kůže.
Díky tomu měla štíhlé svalnaté nohy, ty jí ovšem brzy znecitlivěly nošením módní těsné obuvi.

Nejšťastnější Alžběta byla když si sedla k nohám Františka Josefa a předčítala mu básně dokud uvolněně nevzdychal štěstím a rukou jí hladil dlouhé, hedvábné vlasy. Tyto chvilky měli své kouzlo, protože nebyly tak časté, jak by si i sama Sissi přála.

Musela se učit mnoha věcem.
Zvládala etiketu, tance, společenské vědy a mnoho jazyků. Jediný jazyk, který se však rozhodla učit sama a dobrovolně byla Maďarština. Měla v plánu navštívit Uhry s nimiž neměli dobré vztahy, ale Sissi řekla: "Maďaři chovají nejkrásnější koně na světě. Tam kde jsou krásní koně, jsou i krásní lidé. Chci vidět obojí"

Od té chvíle Alžběta obdivovala guláš a papriku, tokajské víno a cikánské houslisty. Velmi pokročila ve studiu, jelikož byla pilná a snažila se.

Vyplatilo se jí to, v budoucnu jí Uhry přijaly za "svou císařovnu" a ona je považovala za "svou zemi"

Čímž si rozzlobila Vídeň, která ji jako císařovnu v lásce neměla. Její doktor o ní prohlásil: "Nehodí se proto, aby byla císařovnou a ani ženou." Odsuzoval jí, že odmítá jíst těžké jídlo a bylo pro ně velice výstřední, že pije mléko.

Alžběta ve Vídeňských podmínkách velice trpěla. Byla pod stálým tlakem a okem Císařovy matky, která, jak jsem již zmínila, ji nesnášela. Začala se ztrácet před očima a jelikož jí její manžel řekl, že nemá rád hubené ženy, snažila se nosit takový účes, aby jí překrýval kostnatá ramena, která jí byla vždy vidět.

Nakonec si sama přiznala, že jí není dobře a doktoři jí umožnili vycestovat.

Doporučili jí Madeiru a v té chvíli byl pro Alžbětu vzdálený a odlehlý strov žádoucí, stejně jako ráj.

Cestou jí doprovázel její sekretář hrabě Imri Hunyadi, maďarský důstojník.
Byl to štíhlý, krásný a vysoký maďar šlechtického původu.

Pro Alžbětu ale bylo hlavní, že měl, stejně jako jeho krajané, hluboký a senzitivní sklon k poezii.
Ona sama po poezii dychtila a nebyl nikdo, s kým by si mohla otevřeně promluvit.
Doma jí odsuzovali za to, že čte lorda Byrona.

Alžběta během cesty přečetla historické knihy o objevných plavbách v Atlantiku a pochopila, proč portugalští námořníci nechtěli spustit čluny na kapitánův příkaz. Když poprvé spatřili Madeiru, věřili, stejně jako ona, že je to očarovaný ostrov. Byl nevýslovně šťastná, že zde může strávit neurčitou dobu.

S doprovodem Imriho podnikala dlouhé horské túry nebo jezdila na lehkých ponících. Kteří ji doprovázeli v neznámých, bohatě kvetoucí údolích zvaných Curales

Dobu mezi vyjížďkami si vyplňovali dlouhými hodinami četby a debatami

Dostojevsky a Heine vstupovali do jejich soukromého světa a Alžběta v níž se probudila láska, byla krásnější, než kdy předtím.
Nevěděla, že může existovat duchovní láska stejně, jako tělesná, která je ještě žádostivější a křehčí a něžnější.

Další věcí, kterou Alžběta zbožňovala byly bouře a to hlavně na moři. Vyžívala se v bouřlivém počasí, hleděla upřeně přes šedé, nelítostné a vysoké vlny a byla promočená až na kůži bílou pěnou z vln.

Okouzlovala však důstojníky a to hlavně svým neskutečně štíhlým pasem. Důstojníci chtěli znát jeho rozměr a šikovností se jim to zdařilo. Naměřili pouhých čtyřicet centimetrů.

Když se Alžběta ocitla t cest doma, neměla nejmenší chuť se setkat s Císařovou matkou. Proto nacházela útočiště jinde. Například v Laxenburgu. Bylo zrovna jaro a byl tam nádherný park, který se ale poklidem Madeiře nevyrovnal.
Začal se u ní opět projevovat nervózní kašel, úbytek na váze a fyzická malátnost.

Nechala si od matky poslat doktora, který jí léčil jako malou, jelikož lékařům z Vídně nevěřila. Tenjí po soukromé debatě napsal sprchování a koupání v moři, nejlépe Korfu.
Cestou se stavila v Miramare a setkala se se svým švagrem, princem Thurn Taxisem. Ten jí doprovázel až do Gasturi.
Sissi se brzy vzpamatovala a začala chodit na dlouhé procházky, koupala se každý den v moři a vyčerpávala tak všechny své společníky.

Naprosto jí ostrov uchvátil. Zamilovala si legendární mysterium, zamlouvající se jejími wittelsbašskému romantismu. Vždyť již Homér nazval toto místo Scherií, Odysseus se setkal s Fajáky a krásná Nausikaa ho vedla na dvůr svého otce.A tam hrdina vyprávěl mnoho nezapomenutelných dobrodružství.
Za vilou se nacházel strmý pahorek a na jeho vrcholku cypřišový háj - zbytek pohanské svatině Afrodity - bohyně milostné touhy.

Sissi každé ráno vstávala před pátou a na pahorek vystoupila, aby paprsek ranního světla z vycházejícího slunce ozářil její tvář.
- Tento obřad prováděly vznešené kněžky před tisíci lety. Alžběta tento zvyk nikdy neopomněla.

Jelikož se její rodina obávala o její zdraví, matky za Sissi poslala Helenu, která Sissi našla velice veselou ale nepřiměřeně hubenou.
Alžběta jedla dietně, aby si zachovala pověst štíhlé císařovny. Lehkomyslně experimentovala s jídlem a díky nekalorické stravě se jí na tváři objevily mírné otoky. To byly první daně za oběť kráse.
Doktor Fisher, který ji znal již od dětství, řekl: "Třepí akutní chudokrevností, které je důvodem otoků na tváři." A navrhl léčbu v lázních Kissingen.

Alžběta trpěla na Vídeňském dvoře a nacházela více porozumění u uherských šlechticů. Ti ji nejen prokazovaly pocty, ale skutečně jí z hlouby duše milovali.

Pokročila ve studiu Maďarštiny, tak moc se do toho zabrala, že si opakovala dlouhé seznamy slovíček, kdykoli jen mohla.

Její kadeřnice Fanny Andererová jí poslouchala a obdivovala se jí.
Fanny byla dcera porodní báby a vyučila se jako parukářka v divadelních šatnách.
A po chvíli začala být nazývána jako "mimořádná kadeřnice Jejího Veličenstva"
Byla velmi upovídaná a Alžběta chtěla vědět vše o jejích bývalých klientkách. Probírala s ní a své osobní zájmy , pokud se tedy při česání vlasů uvolnila

Alžběta měla nyní metr dlouhé vlasy a když se stalo, že jeden vypadl byla za to Fanny velice trestána.
Jistě že víme, že se tomu nedalo zabránit a Fanny se ukázala jako chytré děvče. Dala si do kapsy u zástěry lepkavou hmotu a po každém přečesání se snažila, aby tam sklouzl hřeben. Tím pádem se vlasy pochytaly na hmotu a císařovna nic neviděla.

Jak již jsme říkala Alžběta si oblíbila velkostatek Godollo a přála si, aby jí ho císař koupil. Ten jí ovšem nevyhověl. Chtěla tam založit chovnou farmu uherských koní a nebylo jí to dopřáno.

Řekla: "Jak ráda bych žila tady na uherských pláních - starala se jen o tato nádherná stvoření"
Když nemohla Godollo mít ani vlastnit uherské koně, našla si útěchu v přízni Julia Andrássyho, jeho vztah k ní byl den ode dne hlubší.

Dny zde strávené upevnili Alžbětino zdraví a opět získala svou vitalitu. A tak zcela propadla jízdě na koni
Franz Gebhard, přední jezdec "haute école" o ní prohlásil: "Císařovna předstihuje všechny jezdce svého pohlaví. Má schopnost a podaří se jí získat bezprostřední a téměř živočišný kontakt s koněm"
Dalším z jejích velkých přání bylo mít vlastní jachtu, která jí zaveze kam jen bude chtít. Dostala tedy Miramere - kolesový parník starého tipu. Vybavily jí rychlostí p které Sissi toužila a přestavěli palubu, aby se po ní mohla procházet.
"Moře je můj otec zpovědník" řekla kapitánovy " Vrací mi mládí a přitom snímá ze mne všechno, co není moje já. Z všechno, co vím, vděčím moři."
"Připadám si jako na ostrově, na kterém se rozptýlily všechny starosti a všechno trápení. Takové
jsoucno je ideální, bez tužeb a bez vědomí času.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama