Egyptské písemnictví

16. září 2012 v 15:05 | L.P. |  Literatura
Egyptská literatura 4.tisiciletí. př.n.l.
  • Nil
  • Nejstaršími literárními památkami jsou texty pyramid - jsou to tesané nápisy, které se dochovaly na stěnách královských hrobek (magický charakter)
  • Na ně pak navazují knihy mrtvých - které se zabývaly posmrtným životem; byly to papírové svitky vkládané do hrobu spolu s dalšími věcmi, jež měly mrtvému usnadnit pobyt na "onom světě"
  • Více světských motivů se objevuje na hrozbách velmožů či vysokých úředníků (šlo hlavně o zprávy ze života zemřelých)
  • Tyto záznamy snad ovlivnily i vliv na vznik prózy Vlastní život Sinuhetův - práce s malým rozsahem, pojatá jako autobiografické dílo vysokého dvorského úředníka
  1. Dílo popisuje životní osudy muže, jenž musel proti své vůli opustit Egypt; v cizině založil rodinu a dosáhl významných poct, nepřestal však toužit po vlasti. Jeho přání vrátit se domů je nakonec splněno. Pravdivost vylíčených událostí i osobnost autora jsou doposud nevyjasněny; dobové reálie (dílo je situováno d 20.století př.n.l., do období Střední říše) jsou však zachyceny věrně
  • Sinuhetovu autobiografií se nechal ve 20. Století inspirovat finský spisovatel Mika Waltari v románu Egypťan Sinuhet
  • Vznikaly i řady dalších povídkových vyprávění s nejrůznějšími náměty, pohádky, tzv. nauky (nejčastěji soubor rad otce synovi)
  • V období Nové říše (15.-11. Století př.n.l.) se rozvíjela milostná poezie (jejíž vliv je zřejmý mj. na starozákonní Písni písní)
  • Ještě starší tradici mají hymny, oslavující boha Ré a řeku Nil aj.
  • Staří Egypťané používali hieroglyfické písmo a psaly na papyrus (materiál z rákosu)
Jazykem používaným pro zápis byla
  • oarchaická egyptština (používaná před rokem 2600 př. n. l.)
  • stará egyptština (2600 př. n. l. - 2000 př. n. l.)
  • ostřední (klasická) egyptština (2000 př. n. l. - 1300 př. n. l.)
  • nová egyptština (1300 př. n. l. - 700 př. n. l.)
  • démotština (7. století př. n. l. - 5. století n. l.
  • koptština (4. století n. l. - 17. století n. l.)

Čistý list papyru
  1. Nejčastěji se psalo na listy vyrobené ze stvolu rostliny šáchoru papírodárného.
  2. Vyrobené listy papyru se mohly slepit vedle sebe a vznikl papyrový svitek, který se skladoval svinutý, protože by přeložením po čase popraskal.
  3. Tento svitek mohl být dlouhý až 40 metrů
  4. Psalo se štětečkem vyrobeným rozkousáním konce stvolu sítiny Juncus maritimus.
  5. Používal se většinou černý inkoust ze sazí a příměsi pojidla.
  6. Nadpisy a některá slova se psala červeným inkoustem z okrového prášku, vody a pojidla.
  7. Chybně napsaný text se mazal navlhčeným hadříkem.
  8. Pisátka se nejdříve uchovávala v sáčcích a dřevěná destička s prohlubeninami pro inkoust byla odděleně.
  9. Později se začaly vyrábět krabičky ze dřeva nebo slonoviny s posouvacím víčkem, které sloužily jako kalamář a současně pro úschovu pisátek.
  10. Další potřebou písaře byl jemně hlazený kámen, sloužící pro roztírání okru a pro uhlazení místa, kde byl smyt chybný text.
  11. Pro psaní se používaly také svitky vyrobené ze zvířecí kůže.
  12. Pro méně důležité zápisy, vzkazy pro chudé obyvatele a výuku psaní byly používány střepy nádob a úlomky vápence - tzv. ostraka.
Starší žáci písařských škol používaly pro svůj nácvik dřevěné desky potažené štukem, ze kterého se daly texty dobře smývat


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama