Egyptské hyeroglyfy

16. září 2012 v 15:07 | L.P. |  Literatura
Egyptské hieroglyfy
  1. Egyptské hieroglyfické písmo (název odvozen z řeckého ἱερὰ γλυφή hiera glyfé "posvátný znak, symbol") vzniklo nejpozději kolem roku 3000 př. n. l..
  2. Egypťané sami jej nazývali jako "písmo bohů" neboť věřili, že jej vynalezl a lidem předal bůh Thovt.
  3. Egypťané nepoužívali při psaní samohlásky a pro většinu z nich neměli žádný písemný ekvivalent, třebaže v mluvené řeči se vyslovovaly.
  4. Boha, který se v písemné podobě jmenuje Sbk, nazýváme Sobek, třebaže Egypťané mu mohli říkat například Sebak.
  5. Neexistuje ale způsob, jak bychom to z psané podoby jména mohli zjistit.

Systém písma

  • Hieroglyfický systém písma je velmi komplikovaný, používá přes sedm set různých znaků.
  • Hieroglyfy se psaly zleva doprava, zprava doleva (orientace textu se pak určovala orientací znaků) nebo shora dolů.
  • U takovéhoto textu pak sloupce znaků bývají od sebe odděleny svislými čarami.
  • V prvopočátcích písma byl nejprve každý předmět případně i činnost reprezentován vlastním obrázkem, nazývaným piktogram.
  • Jak se písmo vyvíjelo, piktogramy začaly reprezentovat nejenom pojmy či přímo slova, ale i hlásky či skupinu hlásek.
  • Ovšem původní smysl znaků přitom nevymizel a byl zachován.
  • Obecně se dají egyptské znaky rozdělit do tří skupin:

Ideogramy

  • Tyto znaky si podržely svoji původní hodnotu, čili jeden znak se rovná jednomu slovu.
  • Je to odkaz na kořeny tohoto písma, které se projevovaly po celou dobu jeho existence a nikdy nevymizely.

Fonogramy

  1. Fonogramy již mají fonetickou hodnotu a jejich skládáním se tvoří slova.
  2. Představují buď hlásku či skupinu hlásek.
  3. Tyto znaky lze dále dělit na jednoslabičné (jedna hláska či slabika) dvouslabičné a trojslabičné znaky.

Determinativy

  1. Tato poslední sada znaků je poměrně specifická.
  2. ®Tyto znaky, třebaže neměly žádnou fonetickou hodnotu, přesto mohly ovlivňovat význam i výslovnost zapsaného slova.
  3. Determinativy však nejsou ani interpunkcí ani diakritikou a v našem písmu pro ně neexistuje žádný ekvivalent (a naopak pro interpunkci neexistuje ekvivalent v hieroglyfech).
  4. Tyto znaky měly upřesňovací, resp. rozlišovací funkci v případě, že se dvě slova psala stejně.
  5. Determinativ (rozlišovač), jako poslední znak slova, pak upřesňoval jeho význam.
  6. Je to jako kdybychom si za slovo lup nakreslili buď vlas, anebo lupičskou masku.
  7. V některých případech mohl mít vliv i na výslovnost.
  8. Egyptština totiž, jako většina jazyků z té oblasti, ve své písemné podobě zachycovala pouze souhlásky.
  9. Samohlásky byly zachyceny jen zřídka a většina z nich ani neměla svůj písemný ekvivalent, takže determinativ mohl díky této vlastnosti hieroglyfického písma ovlivňovat i výslovnost u slov, která měla shodný zápis (shodné souhlásky) ale rozdílně se četla/vyslovovala (jiné samohlásky).
  10. Jako kdybychom si za písmena v l k nakreslili vlčí hlavu (vlk) lokomotivu (vlak) a nebo lyže (vlek).
  11. I přes totožný souhláskový zápis je díky dodatečnému rozlišovacímu "znaku" zřejmý jejich význam i rozdílná výslovnost.
  • Hranice jednotlivých skupin znaků však nejsou nijak pevně vymezené a jeden znak mnohdy mohl v různých situacích sloužit jako fonogram a jinde zase jako ideogram.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama